Strakonickej zámek
Lidová
Strakonický zámek jest pěkně klenutý
Stojí tam vojáček v železech sepnutý
Pročpak tě vojáčku do želez sepnouli
Že my jsme s mou milou Andulkou rozmilou
Na postýlce spali
Vždyť my jsme nespali, my jsme jen leželi
Oba do jednoho šátečku bílého oči utírali
Jeden maltánský kněz, ten pěkně zpovídá
Jenže tě vojáčku rozhřešení nedá
Když nedá, ať nedá, prosit se nebudu
Sednu na koníčka, vraného šimlíčka, do boje pojedu