Strakonickej zámek

Lidová

Strakonický zámek jest pěkně klenutý Stojí tam vojáček v železech sepnutý Pročpak tě vojáčku do želez sepnouli Že my jsme s mou milou Andulkou rozmilou Na postýlce spali Vždyť my jsme nespali, my jsme jen leželi Oba do jednoho šátečku bílého oči utírali Jeden maltánský kněz, ten pěkně zpovídá Jenže tě vojáčku rozhřešení nedá Když nedá, ať nedá, prosit se nebudu Sednu na koníčka, vraného šimlíčka, do boje pojedu